Trestní právo od dětství
Filip Seifert se k trestnímu právu dostal přirozeně – fascinovala ho už v dětství četba detektivek. V praxi si ale prošel i dalšími oblastmi, od smluvní agendy po justici. „Dlouhodobě se věnuji výhradně trestnímu právu. Je to oblast, která mě profesně i lidsky formuje,“ říká. Své zkušenosti zúročil i jako autor knihy Právo na obhajobu.

Motejl jako životní škola
Formativní období Filip Seifert prožil jako asistent ministra spravedlnosti Otakara Motejla. „Každý den po jeho boku byl školou právní i lidskou,“ vzpomíná. Vedle kontaktu s šéfem resortu získal cenný vhled do tvorby legislativy a komunikace mezi právními profesemi.

Role obhájce se proměňuje
Za 25 let praxe sleduje proměnu vnímání obhajoby i její technické i procesní výzvy. „Dnes máme nové instituty jako dohoda o vině a trestu, prohlášení viny. Obhájce musí být připraven reagovat,“ popisuje. Přesto zůstává podle něj role obhájce nezastupitelná. „Jsme jediní, kdo v řízení stojí po boku klienta. Všichni ostatní proti němu.“

Tlak na obhajobu sílí
Advokáti čelí stále většímu tlaku, často i medializovanému. „Pracujeme bez nástrojů státu, jen s vlastním týmem. A musíme čelit celému systému,“ vysvětluje Seifert. Upozorňuje také na tendence kriminalizovat samotné obhájce. „Žijeme ve státě, kde je právo na obhajobu ústavně zaručené. A připomínám to i kolegům z justice – nikdy nevíte, kdy ho budete sami potřebovat.“

Dohoda o vině a trestu: přínos i rizika
Institut, který má urychlit řízení a pomoci obviněnému přijmout odpovědnost, ale v praxi naráží. „Státní zástupci často žádají výpovědi, které podle mě nemají být podmínkou dohody,“ varuje Filip Seifert. Zároveň zdůrazňuje, že dohoda má být přístupná i u závažnějších činů – vždy s ohledem na okolnosti.

Zastaralý trestní řád jako brzda
Největší výzvu vidí v modernizaci trestního řádu. „Ten současný je starý, rigidní. Je třeba jej aktualizovat s ohledem na efektivitu i práva obhajoby,“ říká. Kritizuje také nerovnováhu v čase – obhajoba má na vyjádření často jen dny, zatímco ostatní subjekty měsíce. „Nemáme být trpěnou stranou. Potřebujeme být plnohodnotným partnerem od začátku řízení.“

Soukromoprávní obžaloba jako řešení
Za zásadní změnu by považoval zavedení soukromoprávní žaloby. „V hospodářských věcech stát často říká: to je soukromý spor. A poškozený zůstává bez nástroje,“ vysvětluje. Zavedení tohoto institutu by podle něj posílilo možnost vymáhat odpovědnost tam, kde stát nechce nebo neumí zasáhnout.

Unie obhájců: dialog místo izolace
Filip Seifert je zakládajícím členem Unie obhájců, která slavila deset let existence. „Chtěli jsme vytvořit prostor pro výměnu zkušeností a odborný dialog – i s druhou stranou. A daří se to,“ shrnuje. Unie podle něj není lobbistická skupina, ale profesní platforma. „Na salonech diskutujeme se soudci, státními zástupci i policisty. Otevřeně, bez předsudků.“

Kandidatura do představenstva ČAK
Na podzim se Filip Seifert chystá kandidovat do představenstva České advokátní komory. „Chci být hlasem menších kanceláří, které čelí specifickým výzvám,“ říká. Jeho cílem je posílit ochranu mlčenlivosti, modernizovat advokacii a zlepšit komunikaci komory směrem k advokátům. „Komora musí být servisní organizací, která své členy aktivně hájí.“

Když se vypíná…
Na otázku, jak dobíjí baterky, odpovídá s nadsázkou: „Ani rychlé auto, ani kokain.“ Klíčem jsou pro něj sport, rodina a spánek. „Mám dvě dcery, nový pes a snažím se si udržet odstup od příběhů klientů. Ale někdy to nejde – jsem empatický víc, než bych chtěl,“ přiznává.

Spravedlnost jako životní hodnota
Přes intenzivní kariéru si Filip Seifert zachovává silný etický kompas. „Nemám rád zlé lidi a věci, které jsou zlé. Spravedlnost je pro mě základní motiv,“ říká. Profesně to znamená důraz na poctivost, věcnost a odmítání tlaků zvenčí. „Neexistují malé kauzy. Každá má svého člověka, jehož život může změnit,“ uzavírá.

Sledujte epravo.cz.